Nový člověk? Či uvědomění si sebe sama?

12. května 2016 v 22:16 | Marja Virtanen |  13. komnata
Už od září jsem zde neprojevila svou aktivitu a pomalu to vypadalo, že se blog vypaří do vod zapomnění a za to se omlouvám - avšak řekla jsem si, že po dlouhé době nějaké to povídání neuškodí. Za tu dobu, co jsem tu nebyla, tak se ve mně snad vše pohnulo až do takové míry, že tomu sama nemohu uvěřit. Opravdu jsem zavřela oči a začala věřit. Věřit v sebe samu a v sílu, kterou jsem v sobě našla a to nejen ze svého Já, ale i z vnějších vlivů, které mojí duši pozvedly do vyšší úrovně.



Od dob šikany, posměchu a pádu na dno z dob střední školy (které bych s klidem nazvala peklem) se změnilo množství věcí a já jsem za to nesmírně ráda. Začala jsem si plnit své sny. Pohnula jsem své vzdělání až do vyšších vrstev. Ujednala si mnoho věcí ve svém milostném životě. Poznala spoustu nových lidí, kteří mi vnesli jiskru do života. Navštívila "x" akcí, ze kterých mám báječné zážitky. A mnoho dalšího. Vždy se našlo něco, co mě obohatilo, ať už o špatnou, či o dobrou zkušenost. Neříkám, že jsem už mentálně dospěla, tam cítím, že jakýsi posun ještě musí přijít.
Výše jsem uvedla to, že jsem začala věřit v sebe samu a začala jsem si plnit své sny. Ano, zčásti tomu tak je, rozhodla jsem se totiž zariskovat a získat zkušenosti, ať už pozitivní, nebo negativní, které mě poučí o chybách. Například jsem začala psát pro metalový webzine, což už jsem si přála velmi dlouho, jelikož se o metal, a hlavně o underground v něm, velmi zajímám. Na to se napojilo spoustu zážitků a zkušeností z návštěv akcí a koncertů. Poznala jsem nové tváře. A to vše je jen zlomeček, kapka v moři mých dosavadních úspěchů, dosažení cíle mého koníčku a největší kulturní vášně.
Vysoká škola. Další aspekt, který je u mě na prvním místě. Zařadila jsem ho do kategorie "Mé vyšší vzdělání", jelikož jsem si nikdy v životě netroufala odhadovat, že se zrovna já dostanu na vysokou školu. Ale jak vidno, dokázala jsem to. A navíc na obor, po kterém jsem po maturitě zatoužila - Dějiny umění (zaměřuji se hlavně na gotickou architekturu). I když je fakt, že studium je opravdu náročné a mnohokrát jsem si říkala, že já už na tu vysokou asi nemám. Ale nevzdala jsem to a hodlám bojovat dále, však, proč to vzdávat, když už jsem se probojovala k takovým výšinám, kam jsem sama chtěla? Byla bych akorát sama proti sobě.
K životu však patří nejen radosti, ale i strasti a nějaké to menší zklamání, neúspěch. Však to je normální a za tu dobu jsem se s tím setkala nesčetněkrát. Přišlo trápení, bolest, výčitky, pláč ... Ale vždy mě to pozvedlo a dalo mi to novou sílu. Jakoby mi něco podalo pomocnou ruku a řeklo "Pojď se mnou, ještě není všem dnům konec." To víte, že nebylo. Naopak, porce nové odvahy se dostavila skoro okamžitě a já děkovala vyšším silám za pomoc. A hlavně jsem děkovala sama sobě. Navíc jsem ze svého života vyšrktla lidi, kteří mi ubližovali, sesílali na mě kletby, negativní energii a podobná svinstva ... A tím pádem mi nikdo nebrání jít v mé životní cestě. Za což jsem moc vděčná. Naopak do mého života přišli lidé, kteří jsou mi oporou, podporují mě a ukazují mi ten správný směr v životě, pokud odkráčím někam, kde to neznám. A že se mi to povedlo mnohokrát. Možná právě proto jsem také zjistila, že nedokážu být v obyčejném milostném vztahu - potřebuji více svobody k seberozvojování. Potřebuji volnost. Většina dotyčných to moc nepobrala, ale já je chápu. Avšak cítím, že šťastná bych nebyla v takových podmínkách, jelikož spoléhám hlavně sama na sebe. Víte, je navíc lepší nevěřit lidem na sto procent a už vůbec ne po krátké době. Akorát vás to zničí, pokud dotyčný o vás ví něco, co by mohl snadno použít proti vám. Naučila jsem se to tak, že dotyčné osobě jsem dala více jak rok a pořádně jsem si jí oťukávala, co se důvěry týče. A vyplatilo se to. Této osobě totiž mohu říct cokoliv, aniž bych se bála jakékoliv zrady. A tak to má být.

Už raději nežiji v iluzích plných "Co by, kdyby ...", protože to už je pak nimrání v minulosti a to mě dělá slabší. Takže i na toto smýšlení jsem zanevřela a nemyslím ani na budoucnost. Však proč, žijeme tady a teď a utváříme přítomnost, která pak to budoucí dění ovlivní už sama, ale s naším přičiněním. My jsme strůjci vlastního osudu. A štěstí. Arthur C. Clarke řekl jednu krásnou větu: "Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede." A má svatou pravdu. A jakmile se s danou překážkou popereme, překonáme ji, čeká nás radost z úspěchu. A hlavně to štěstí.

Takže žijte naplno a nesmutněte z neúspěchů. Sílu vám to nevezme, pokračujte dál a nebojte se i v životě trochu více zariskovat!

Na co jste ve svém životě nejvíce pyšní a čeho naopak nejvíce litujete? Budu moc ráda za vaše reakce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anonym anonym | 12. května 2016 v 22:46 | Reagovat

tak čeho lituji je spoustu, a je dobře když člověk prozře takhle "na začátku" protože čím je starší ty a chyby se střádaj, tak si člověk akorát řiká "kdyby mi bylo 18 a měl sem možnost novýho startu" co je horší, dokonce to rikám i mladším lidem o pár let, protože když vám radí někdo starší, zkušenější, nedělá si srandu, má to podložený.... ale pokud se člověk nespálí neni to ono, jde o to kdy ho přestane to pálení bavit.... proto i já se snažim mladší postrčit :-) proto když jdu s kámoškama do hospody, babky na WC si říkají maj maj hezkýho tatínka, co je o 5 let starší.......
moje chyby byli nejen ve vztazích, ale i v různých rozhodnutích,třeba jako úvěr, je to lákavý.... ale u mě to skončilo insolvencí, protože jistota práce dnes neni 100% jak za "totáče"
a pak jiný a jiný chyby, který si neodpustím do konce života, jako je třeba zastavení rodinnýho zděděnýho zlata ve frcu (to si v sobě ponesu fakt dlouho).... a pak jiný špinavosti za který si ještě následky ponesu, prostě, kdyby někdo potřeboval návod jak proj*bat 10 let života, staší napsat....
co se týče u mě spíš pracovních úspěchů, dosáhl jsem nejvyšší možný stupeň který se na naší pozici dá dosáhnout.... mám z toho radost, já a kolegové jsme prvotřídní negři :-D
pod náma jsou už jen brigádníci....
ale je to práce dobrá a po mých zkušenostech jsem zatím nejspokojenější...
no snad Vás všechny tahle myšlenková salmonela obohatila, potěšila, a vykouzlila zlomyslný úcul :-)

2 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 12. května 2016 v 22:51 | Reagovat

[1]: Obohatila a můžu říct, že toho máš za sebou fakt hodně! ;) Člověk holt ty chyby dělá, nikdo není dokonalý. Kdyby ano, na světě by byla šílená nuda, to si musíme přiznat :D

Každopádně, za tu práci gratuluji, v dnešní době je se svým zaměstnáním spokojený málokdo, jak víme ;)

3 FelixM FelixM | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 14:56 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama