Život otočen o 180°

5. května 2015 v 0:19 | Marja Virtanen |  13. komnata
Už je to tak. Jsem ten typ člověka, kterého při větší stresové zátěži napadají všelijaké filozofické myšlenky (co by, kdyby, ...) a dnešek není výjimkou. Ano, momentálně jsem ve fázi "maturita", pak mě ještě čeká řidičák, přijímačky na vysokou a nakonec brigáda na zámku, kde předtím musím podstoupit jednu zkoušku, aby mě vůbec shledali za "průvodcováníschopnou". Ne, není toho na mě moc, jenom jsem ve fázi jakéhosi vypnutí, uvědomění si, že již nejsem ta malá holka a začínám ze sebe slupovat "bezstarostnost" a to, čemu bych měla věnovat pozornost, se vydere na povrch. Ten povrch se již nazývá "realita", doteď jsem jí nějakým způsobem nevěnovala pozornost. Tedy ano, věnovala, ale ne v takové míře.



Můžete si říkat, že tady vypisuji samé prkotiny - to si klidně říkejte, nikdo vám to nebere. Chci ale jen vyjádřit to, že život se mi úplnými náhodami absolutně otočil. Ale nečekaně. Najednou se ve mně vzala jakási odvaha k věcem, o nichž jsem si dříve myslela, že jsou mimo můj dosah. Nebo že nebudu schopná se těchto věcí vůbec dotknout, zažít je. Ale stalo se. Stalo se a já jsem šťastná. Zbavila jsem se přebytečných břemen, vypustila lidi, co mě brzdili v mém "vývinu", postavila se čelem výzvám a nelituji toho. Jakoby mě to vše nové sunulo dopředu. Jakoby mi vnitřní hlas říkal "Jdi a nezastavuj se" a nic mě nesmí zbrzdit.
Odhodlání, chuť do nových věcí, radost, štěstí, údiv, překvapení - to jsou nové pocity, které jsem ještě nikdy v takové intenzitě necítila, jako teď. A pozitivně mě to poznamenalo. Myslím, že se to dost projevilo i na mé psychické síle. Zezačátku jsem na tento blog psala o šikaně ve třídě a dnes? Hrom uhoď. Je to pryč, protože teď sem píše mnohem vyrovnanější osoba, která si už nic nenechá líbit. A to mi pomohlo v mnoha věcech. Jsem stále ta osoba, introvertní, mírumilovná, jen dokud se na mně neděje nějaká nepravost. Protože dneska je důležité mít ostré lokty. Tam, kde jsem neměla odvahu se vyjádřit, tam se projevila nová osobnost. Osobnost, která po sobě nenechá šlapat a nenechá si "kadit" na hlavu. Co mě tak vyvedlo do fáze takové síly, nevím. Možná to byla reakce na to, že být slabá není ničemu prospěšné. A už bylo načase to změnit.
Každopádně to, co se stalo, je již minulostí. Jak jsem již řekla, zbavila jsem se břemen, která mě akorát brzdila, musela jsem se s nimi pomalu táhnout - a to nikam nevedlo, jen do prázdnoty a do nezdárného konce, kdy bych padla vysílená a vše vzdala. Ne, to prostě nejsem já a nebála jsem se to vyjádřit. Ta břemena (a problémy s nimi) jsem se snažila vyřešit několikrát, avšak výsledek žádný, tudíž jsem je na další pokus poslala pryč. Prostě jsem je vymazala z mého života (i když samozřejmě ne na sto procent). Zbavila jsem se toho a přijala něco nového, co mě netíží a v čem mám absolutní volnost. A můžu si dělat, co se mi zachce - obrazně řečeno. A to se mi právě také zamlouvá - svoboda. Něco, co jsem delší dobu postrádala, přílišná omezenost a stereotyp mě ničí. A najednou se vazba rutiny zpřetrhala. Za což jsem nesmírně ráda, protože ze mě spadl balvan. A ten vážil několik tun.
Ale abych neplkala - ještě nemohu dostatečně vyřknout větu "Já to dokázala!" ale můžu říct "Mám nakročíno k tomu, abych to dokázala!" a to mě dostatečně nakopává, abych neusnula na Vavřínech. Nu což, nějaké to kopnutí potřebuji ke zvednutí a dalším krokům. Krokům k novému životu a výzvám.
A co že se to u mě událo tak významného? Pár věcí jsem zmínila na začátku - maturita (kterou absolvuji teď), přijímačky na vysokou (nová životní etapa), řidičák (což beru jako opravdovou výzvu, ke které jsem se opravdu odhodlala, dříve jsem ho totiž surově odmítala) a brigáda na zámku (nejenže je to práce v mém oboru, který právě dostudovávám, ale je to něco, co mě baví - a s tím souvisí další můj životní krok - odvaha čelit projevům před lidmi a bojovat s nervozitou).
A pak ty doplňkové věci, které mi nastartovaly život do nových obrátek - rozchod (ano, to bylo jedno z břemen), záliba v alternativním focení a další věci, které mě překvapily neskutečným způsobem (ale ty si s dovolením nechám pro sebe). Zkrátka a dobře - ten život začal stát za to a já se nehodlám jen tak vzdát, ale pokračovat dál a někam to dotáhnout. Protože to mi moje Já říká. Teď a tady.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 5. května 2015 v 15:28 | Reagovat

Parádne napísaný článok a možno ťa neprekvapí, že to mám tak podobne. Som vyrovnaná a všetko, čo sa deje beriem ako výzvy. A hovorím si "Dokážem to. Dokážem to a pôjdem ďalej s tým, že dokážem ešte väčšie výzvy." Aj mne hlas hovorí "Choď a nezastavuj sa a hlavne sa neobzeraj za minulosťou, pretože to býva kameňom úrazu."
Zostala som takým snílkom a zároveň skrytým rebelom, ale dokážem si všímať realitu a utvárať ju tak, aby som tie výzvy dokázala. :) Takže presne chápem, ako sa cítiť, nastáva nová etapa života a my sa už nemôžeme vrátiť späť. A čo sa týka mňa, tak ja to už ani nechcem. :) Môj život má teraz zmysel a zo všetkým, čo sa zdá ťažké sa vysporiadam, pretože si verím. :) A myslím, že tak je to správne.

2 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 6. května 2015 v 23:03 | Reagovat

[1]: Tak to je úžasné, držím palce! ^_^
Ano, je to tak správně - protože neustále se zaobírat minulostí je nesmysl.

Jinak, děkuji! ^^

3 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 31. května 2015 v 16:50 | Reagovat

Gratuluji k nákopu ;-)

4 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 1. června 2015 v 16:30 | Reagovat

[3]: Děkuji! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama