Samota mě neničí

21. března 2015 v 15:21 | Marja Virtanen |  Others
Musím říct, že mám ráda společnost příjemných lidí. Je fajn cítit, když kolem vás proudí pozitivní energie, bavíte se, užíváte si společnost druhých a zapomenete na své starosti. Každopádně, čemu neodolám a čeho si povětšinu času užívám, je moje vlastní chvilka. Jakmile jsem pouze sama se sebou, a se svými myšlenkami, tak je to něco jiného - a i když si někdo slovo "samota" vysvětluje jiným způsobem, pro mě je to šance mít čas na sebe. Bez nikoho.



Třeba takové čtení. Zde si žádnou společnost ani nepřeji - je to pro mě rušivý element, ničí mi to soustředěnost. Nebo jakékoliv tvoření - ať už je to psaní, kreslení, či výroba náramků. Samota je něco, co potřebuji, už jen z principu, že nikdo za mě nemyslí. Už jenom to, že si třídím myšlenky, nápady, a tak dále, tohle všechno vede k tomu, že řeknu "Teď chci být sama" a to s takovým tím lehce nekompromisním tónem.
Navíc jsem taková, že se nedokážu nudit. Vždy si najdu něco, co mě zabaví a pokud mě nebaví jedna činnost, pustím se do další. Takhle třeba vystřídám čučení do zdi, čtení knihy, pletení (dobře, tak to čučení do zdi vynechám). Schválně neříkám počítač, jelikož oprávněně dobrý argument by byl, že s počítačem se nikdo necítí sám. A že žiju jen virtuální realitou. No, v podstatě.
Samota mě také občas ponoukne k dobrému nápadu - povětšinou mě políbí Múza a to v takovém případě letím něco dělat. Přece nenechám nějaký nápad ležet ladem. Ve společnosti mám ovšem smůlu, co se realizací nápadů týče, jelikož se věnuji daným lidem (nebo jednomu člověku) a přijde mi nevhodné, abych najednou odběhla za vodovkama a začala něco čmárat. To už by byl přece jen vrchol egoismu:D
Řekla bych, že takovéto trávení času sama se sebou mi přijde, jako určitý druh vlastní svobody. Nikdo mě neomezuje, nikdo mi neříká, co mám dělat a vše si dělám po svém. Možná to někomu přijde trochu sobecké. Ale opravdu pociťuji volnost ve všem, co se rozhodnu dělat a nemusím tak vnímat více věcí najednou. Jako kdybych přerušila řetěz veškerých omezujících okolností a byla vázána jen sama na sebe - což je fajn.
K tomu všemu mi dopomáhá fakt, že jsem jedináček. Nevím, jaké to je mít sourozence, povídat si s ním, mít jeho společnost. Takže na samotu jsem v každém případě zvyklá, nedělá mi problém. I když v každém případě se nechci úplně odizolovat od všech lidí - to by mě zničilo, nebo bych jednoduše zešílela. Takže žádný opuštěný ostrov nepřipadá v úvahu, snad jedině s nějakým doprovodem (a příručkou k přežití).
Je hezké, když si vše harmonizuji - chvíle samoty + chvíle společnosti. To je naprosto ideální kombinace, navíc vyhovující. Každopádně jako jedinec jsem pracovně produktivnější, nikdy mi moc nešly týmové práce. Nemám je také ráda z toho důvodu, kdy jeden na něčem pracuje a ostatní se vezou. A vzhledem k tomu, že se mi tohle stávalo ve škole často, tak si to již nenechávám líbit.

A jaký z toho vyvozuji závěr?
Člověk potřebuje obojí, dobrou harmonizaci samoty + společnosti a pokud něco z toho převažuje, nebývá to většinou nejlepší. Také záleží na charakteru jedince, co mu vyhovuje. Každopádně samota je pro mě nezbytnou věcí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 22. března 2015 v 19:46 | Reagovat

Pekne napísané a mám to tak podobne. Sú síce chvíle, kedy spoločnosť nutne potrebujem, pretože sa k moci dostávajú myšlienky, ktoré nechcem. Alebo vtedy idem niečo robiť, aby som nemyslela. No tiež som jedináčik a samota mi nevadí, som rada sama. :)

2 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 22. března 2015 v 19:48 | Reagovat

[1]: Naprostá pravda ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama