Březen 2015

Trocha povídání o vážné hudbě

22. března 2015 v 10:47 | Marja Virtanen |  Něco o mé maličkosti
Od posledního divadelního představení jménem Amadeus v divadle Na Vinohradech jsem si uvědomila, že vážná hudba je nedílnou součástí mých slechů. A že mám ráda Mozarta. A Beethovena s Bachem. Protože to byli prostě frajeři, jejichž genialita ve skládání neznala mezí. V jejich době samozřejmě moc uznávaní nebyli (a dokonce byli považování za blázny), ovšem, kdyby dnes viděli, jaký se rozmohl skoro až trend poslouchání a znovuzrození jejich děl díky živým orchestrům, asi by jim spadla brada až na zem. Nekecám. Všímám si totiž, že okolí už tolik neohrnuje nos nad Figarovou svatbou, nebo Klavírní sonátou č. 14 Cis Moll(atakdále). Naopak, dodává to pocit klidu, soustředěnost při práci, protože je prý i vědecky dokázáno, že vážná hudba je snad i větší nakopávačkou k práci, než jakákoliv káva (dobře, to možná bylo přehnané).
Podívejme se tedy vážné hudbě a reakci na ní na zoubek.


Samota mě neničí

21. března 2015 v 15:21 | Marja Virtanen |  Others
Musím říct, že mám ráda společnost příjemných lidí. Je fajn cítit, když kolem vás proudí pozitivní energie, bavíte se, užíváte si společnost druhých a zapomenete na své starosti. Každopádně, čemu neodolám a čeho si povětšinu času užívám, je moje vlastní chvilka. Jakmile jsem pouze sama se sebou, a se svými myšlenkami, tak je to něco jiného - a i když si někdo slovo "samota" vysvětluje jiným způsobem, pro mě je to šance mít čas na sebe. Bez nikoho.