Lék na všechnu bolest aneb nervy z oceli? Už ne.
12. února 2015 v 17:12 | Marja Virtanen | DepressedKomentáře
[1]: Tak to mě mrzí :( Je hrozný, jak jednoduše dokáže vyhasnout mladý život .. :/
Naprosto s tebou souhlasím. Lidský život je to nejcennější, ale lidi jsou svině.
Nejhorší na tom je fakt, že lidé, kteří to zavinili se z velké části necítí vůbec viní
I ode mě - upřímnou soustrast rodině..
[6]: Tak to nevím, každpádně, jestli si to doteď neuvědomili, co způsobili, tak jsou horší, jak zvířata. A to ještě urážím zvířata.
Je mi líto, že se tě tohle téma dotklo tak zblízka. I když ty lidi vlastně neznáme, vždycky nás to dostane, že? Člověk si říká, jestli kdyby ho znal on, jestli by se něco změnilo. Ale už jsem, popravdě, doufala, že tahle "éra" u nás skončila... Můj nejlepší kamarád si zrovna našel přítele a když jsme naposledy byli v čajovně, v pohodě se tam ve společnosti více než deseti (a to i pro ně cizích) lidí mohli držet za ruce, líbat se... Nikomu to nevadilo. Ano, někteří jsou vůči tomu zdrženlivější, ale to je podle mě jen proto, že na to nejsou zvyklí. Proto jim to není příjemné, ale zároveň jsou to inteligentní mladí lidé a zcela to respektují. Už jsem měla takový ten pocit, že na orientaci skutečně nezáleží. A tak dlouho už se na mě ani kvůli "goth image" nikdo nedíval skrz prsty, že jsem skoro zapomněla, jaké to je... Je to příjemné, ale nemůžeme přehlížet problémy... Protože co kdybysme mohly udělat jedinou věc jinak a zachránit tak někomu život?
Nechápu je. Nechápu, jak si tolik věcí mohou neuvědomit, jak můžou zničit život mladému člověku. Referendum na Slovensku bylo ukázkou naprostého tmářství, ignorance, netolerance a prohnilosti církve, která se za takovou propagaci postavila. Nenapsala bych to lépe než ty, ale adresovala bych to i jim. Za to, že vůbec Slovensko takovou urážku vůči vlastním občanům dovolilo. Kamarádka taky jednou vyprávěla o kamarádovi, který kvůli homosexualitě dokonce utekl z domova. V patnácti letech. Teď, o pár let později, je mu tak nějak dobře, ale vzpomínky na šikanu se jen tak nezahojí. Úzkostlivě si vybírají přátele a když se párkrát zklamou, nevidí jinou možnost než si vzít život. Vlastně bych ještě všem těm šikanujícím pustila film Modlitby pro Bobbyho. Zasloužili by si ho vidět, přečíst knížku... pokud by na to měli dostatečné IQ.
Tak koukám, že to vlastně nezmizelo. Pořád to bylo kolem mě. Možná jsem se to jen snažila nevidět, nechat si tu chvilkovou iluzi, že je svět jenom růžový a z černobílého už zbyly jenom staré filmy. Asi jsem se moc rozepsala, omlouvám se!
[8]: Neomlouvej se, jsem ráda, když se čtenář v komentářích rozepíše ;)
A máš pravdu. Je zajímavé, že někde jsou lidi absolutně tolerantní vůči tomu, když vidí líbající se pár stejného pohlaví. A někde se za to i kamenuje. A je zajímavé, že lesbičky nikomu nevadí, zatímco gayové jsou trnem v oku.
Připomnělo mi to příběh jednoho mého učitele ze základky, stalo se to v době kolem Sametové revoluce, přesně kdy už nevím. On byl také gay a také si leccos vyslechl od společnosti, a to tenkrát byla homosexualita ještě docela tabu. Navíc ho odkopli i jeho vlastní rodiče, tak to neudýchal a skočil z okna. Zmařený život mladého studovaného učitele...
Moc pěkný a upřímný článek, posílám obrovskou pochvalu.
[10]: Děkuji moc :)
Tak to mě mrzí. A to, že ho odkopli vlastní rodiče je vrchol. Uvědomuji si, že v té době to bylo něco jiného a pro lidi něco nemyslitelného - přesto je to obrovská škoda.
[11]: Je to obrovská škoda, ale třeba moje kamarádka je lesbička a její máma to ze začátku nesla také hodně těžce. Kámoška tehdy studovala a tak se radši nevracela moc domů, byla radši na koleji. Její máma to nakonec překousla a přijala její přítelkyni jako součást rodiny. ![]()











Připomněla jsi mi jednu slečnu z naší střední školy, ještě když jsem tam chodila, oběsila se, nikdy jsme se moc nebavily, ale každé dušičky chodím zapálit svíčku na její hrob. I když nikdo neví proč to udělala, cítíme s ní..