Já už si to neuvědomuji aneb Průběh maturitního plesu

19. ledna 2015 v 18:59 | Marja Virtanen |  Něco o mé maličkosti
Přesně 16. 1. 2015 jsem měla maturitní ples, který měl v podstatě velký úspěch u hostů, avšak menší u nás, účastníků-maturantů, řekla bych. Ale vzhledem k problémům, které během plesu nastaly, se ples povedl. Více než dobře.
Moje maličkost už byla vyklepaná den před plesem, ale nijak závratně jsem to neřešila, vždyť o nic nejde, že ... Říká se, že když nejde o život, jde o hov.., no dobře, víte, co tím myslím. Tak jsem čapla šaty, běžela ke kadeřnici, nechala si namatlat ksicht šminkama a jelo se.



Jelikož se naše společnost vyžadovala už kolem 16. hodiny odpolední, a já bývám plašan a jsem raději všude dřív, byli jsme s rodiči na parkovišti před budovou už asi v 15:40. Jakmile jsem zahlédla svou spolužačku, jak si to šustruje s věcmi a svou rodinou do budovy, vyzvala jsem rodiče, ať z toho auta už taky vylezeme a já půjdu dovnitř se všemi těmi věcmi (což zahrnovalo dvě obrovské mísy s citrony a limetkami, obě naplněné vodou, věcmi na půlnoční překvapení a sukní se spodničkou v obalu na šaty). Kamarádka mi ještě měla přivézt zákusky v krabici, tak jsem si zapla zvuk na mobilu, aby mě zastihla v případě nouzovky, a rázně jsem vykročila vpřed.
Jelikož oficiální příchod hostů měl být až v 17:00, veškerí rodičové, sourozenci, kamarádi, a jiní nematuranti, odklidili budovu hopem a my, účastníci, jsme se začali seznamovat s prostory. Protože jsem zde byla poprvé, musela jsem se zeptat, kde je šatna - muselo to vyznít trapně, ta paní na mě koukala, jako kdybych se jí zeptala na něco neslušného.
Konečně jsem našla tu vytouženou šatnu. Myšlenka, že nás v takovém prostoru bude nejméně 13, ani to ne, mě docela děsila. "Lidi si tu vlastně ještě budou zvát svoje příbuzný a kamarády", uvědomila jsem si a v duchu se zděsila, jak se budu převlékat na půlnočko a podobně, jestli nás nebude někdo očumovat. To by mi ještě scházelo. Ta šatna byla fakt maličká, jen tak tak jsme se tam my holky vešly s těma obrovskýma sukněma.
Položila jsem na stolek láhev Cinzana a ty dvě mísy, ze kterých samozřejmě začala vytékat voda - takže jsem strávila nějakých deset minut usilovným utíráním vody ze stolu a zachraňování věcí, mezitím přicházeli spolužáci a pomocníci ze třetího ročníku.
Po příchodu všech maturantů a pomocníků se začalo manipulovat s různými věcmi - tombola, věci na půlnočko ... Bylo toho dost. Jídla na stolech přibývalo, stejně tak alkoholických nápojů (nealkoholické byly snad jen 2 balíky balené vody a coly). Počítalo se, rozebíralo se, odnášelo se, přinášelo se. Prostě zmatky všudemožně. Nikde se nedalo ani hnout, kam jste se podívali, tam něco bylo. Po všech těchto starostech přišlo na řadu zkoušení nástupu, šerpování a půlnočka. To se zvládlo jakž takž, náš spolužák (hlavní organizátor) ještě stihl pozměnit pár pohybů - a protože se tak prostě řeklo, tak tomu také bylo. Půlnočního překvapení jsem se obávala nejvíce - ne z hlediska nervozity, ta mi byla ukradená - ale z hlediska toho, že se někdo ožere tak, že nebude schopen vystupovat. O tom ale až později.
A po sedmé hodině večerní to vše začalo. Hosté se scházeli v sále, plni očekávání, co asi těch 6 hodin uvidí a zažijí. Pár mých spolužáků už si na povzbuzení dali panáky čehosi, nijak jsem to nevysledovala, ale přišlo mi podivné, že už mají takovou odvahu se zřídit před nástupem. I když co, jeden panák neuškodí. Takže se tomu zřízení ještě říkat nedá. (jak u koho ... ) Jsme v šatně, poskakujeme nervozitou, ještě si upravujeme šaty a obleky a pomalu se suneme k sálu, jenže ejhle - někteří chybí. Naštveme se a začneme tyhlety opozdilce shánět všudemožně - kapela zatím přidává písničky, takže se vše před nástupem protahuje.
A už to vypuklo.
Nástup jsme zvládli, nikdo neuklouzl, nikdo se nezranil, prostě paráda. Povedlo se to se vším všudy, stejně tak samotné šerpování. Jako písničku jsem si vybrala tento song od Turisas (konkrétněji začátek), sál skandoval, fotograf blejskal o sto šest, kameramani zachycovali veškerý prd. Aby taky ne - jsem zvědavá na video, jelikož jsem jen malá osoba a nestíhala jsem lítat sem a tam, abych zachytila veškeré dění v sále. Takže film uvítám s otevřenou náručí, jen nechci vidět svůj ksicht.
Následoval zlatý déšť, tam mě nikdo naštěstí neubombardoval k smrti mincemi, spolužák byl takový gentleman, že mě a jeho schoval pod jeden deštník (kryl mě, abych sbírala mince, což těžce nešlo, když toho kolem byla hromada) a byla jsem vděčná za sukni, která působila jako spolehlivá bezbolestná ochrana před padajícími mincemi. Ale ostatní prý zažili pořádný útok. Následoval přípitek, poděkování učitelům a jiné různé formality a následovaly sóla s učiteli a s rodiči. Takže jsem si hezky zatancovala s taťkou a bylo mi fajn - jen to odbíhání po tanci mi vadilo. Pendlovala jsem mezi rodinou, šatnou a kamarády. Několikrát jsem si zatancovala s přítelem, nohy už mi začaly skučet bolestí, bohužel jsem je musela poize politovat a v těch vražedných podpatcích jsem pendlovala nadále. No co, nic jiného mi nezbylo, práce bylo dost.
Dalšími položkami v programu byla tombola - rozdělování cen. Hlavní organizátor (jak už jsem výše uvedla, můj spolužák), byl už slušně nalitý, stejně tak spolužačka, která se v šatně pozvracela a psychicky se sesypala. S těmito potížemi byla na plese ještě asi hodinu, v tu dobu jí kamarádky hledaly věci a plánovaly ji odvést domů. Půlnočního překvapení se tudíž nezúčastnila a to byl další důvod, proč se náš vztek zvedl o stupeň výš. Takže kdo se zlije další, aby pak netancoval, hm? A helemese. Další adeptka. Řekla, že nebude tancovat sama a rovnou se vzdala, takže odpadl další člověk. To už nás rozzuřilo do nepříčetnosti, a to prosím, dámy a pánové, nebylo všechno. Přidali se neschopní třeťáci, vyhánění nematurantů z šaten, neochota tancovat půlnočko a ztrapňování našeho spolužáka na vyhlašování tomboly. On to celé vyhlašoval a hosté prý už jen čekali, kdy spadne ze schodů. Mrzelo mě, že jsem to neviděla, jelikož jsem se převlékala do kostýmu.
Kapela musela přidat nejméně 5 písniček, než naše půlnočko začalo, jelikož se ukázalo, že máme hromadu problémů a někteří spolužáci se zase rozutekli bůhvíkam. A když už to začalo, tak se náš spolužák (ten, co vyhlašoval tombolu), rozmohl s alkoholem natolik, že půlnočko kazil, pomalu se nepřevlékal na další část vystoupení ... a ukazoval sprostá gesta na učitele. Což už bylo logicky moc. A po všem nastalo uklízení, sklízení úspěchů a chvály a samozřejmě úleva. Od všech těch stresů a napjaté atmosféry.

Každopádně ples jsem si užila, hodně lidí ho hodnotilo velmi kladně, byli nadšení a půlnoční překvapení se dočkalo jásotu a řvaní "Ještě jednou! Ještě jednou!". A já tu vidím hodně výhod:

- naučila jsem se bouchat konfety (ok, přiznávám, že je to nic moc, ale pořád lepší, než nic! :D Co když to budu v životě potřebovat? )
- neopila jsem se
- měla jsem úspěch se vzhledem a tancem (a nejen já, samozřejmě)
- na plese zahrál metal a hard rock (Turisas a AC/DC)
- necítila jsem žádnou nervozitu
- nezlomila jsem si nohu z vražedných podpatků
- nezakopla jsem o sukni
- se třídou jsme se o trochu víc sblížili
- má rodina vyhrála jednu z hlavních cen v tombole (obrovský dort)
- a co je nejdůležitější: Všem se to líbilo!

Teď už jen zbývá vyřídit povinné formality a ples máme definitivně za sebou. A pak už nás čeká jen a pouze maturita.

Takže plesování zdar!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L♥vely Girl L♥vely Girl | Web | 19. ledna 2015 v 19:12 | Reagovat

Tak na to, kolik jste tam zažili problémů se divím, že ples hodnotíš kladně :P Pamatuji si na můj maturitní ples (minulý rok).  Strašně jsme se báli toho, že se stanou věci jak na tom tvém plesu, že se někdo ožere a tak...naštěstí bylo všechno perfektní a náramně jsem si to užila :)
A boty jsi si přeci mohla přezout, ne? :)

2 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 19. ledna 2015 v 19:34 | Reagovat

[1]: Boty jsem si přezula až když jsme měli půlnoční překvapení :D Protože znám problém typu sundané podpatky = oteklé nohy :)
Nakonec jsme to nějak zvládli, a ples měl velký úspěch, takže jsme spokojení :D

3 Lawiane Lawiane | Web | 22. ledna 2015 v 23:05 | Reagovat

Ty brďo, maturiťák... ten jsem ve svém životě zasabotovala, jak nejvíc to šlo.. :D To byla taková přítomná nepřítomnost. Nebo naopak nepřítomná přítomnost? :D Ale dort v tombole - hmm... to bych taky chtěla! :D

4 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 23. ledna 2015 v 15:44 | Reagovat

[3]: Spíše bych řekla, že u mě to byla přítomná nepřítomnost :D A dort jsme si pořádně užili, byl obrovský a jeden jediný kousek dokázal fakt zasytit :D

5 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 9:31 | Reagovat

Popravdě, když jsi mi ty dny před plesem celá nervózní psala, ta nervozita se pomalu přenášela i na mě, takže jsem za Tebe ráda, že už to máš za sebou, navíc když to dopadlo pozitivněji, než očekávání. :-) Nebo se snad mýlím?

6 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 28. ledna 2015 v 16:23 | Reagovat

[5]: Tak to se omlouvám, nechtěla jsem tě znervózňovat :D

Nemýlíš se, máš pravdu ;) Zase jsem nečekala, že to bude mít takový úspěch :)

7 mycrazydiary mycrazydiary | Web | 30. ledna 2015 v 21:32 | Reagovat

Tak jsem čapla šaty, běžela ke kadeřnici, nechala si namatlat ksicht šminkama a jelo se. Fajn úryvek.Líbí se mi,že píšeš jiným stylem.Dost dobrý a napsat celý průběh není na škodu! +

8 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 30. ledna 2015 v 21:41 | Reagovat

[7]: Děkuji! ;)

Myslím, že jsem toho i tak vyjádřila docela dost, a většina maturitních plesů je stejně na jedno brdo :D

9 Viollet Viollet | E-mail | Web | 9. února 2015 v 20:59 | Reagovat

Jo, takové to chvilkové "sblížení" znám. Asi tři lidi mě ožralí objali, jakože mě maj rádi - tož jasně, vidím každý den, jak se ani v šatně nepozdravíme. :D

10 Agrip Agrip | 10. února 2015 v 23:22 | Reagovat

AC/DC není etal ale hard rock ;)

11 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 11. února 2015 v 15:34 | Reagovat

[9]: Taky to tak máme :D

[10]: Ha, chybička se vloudila, díky za upozornění :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama