Day 16 - A song that you used to love but now hate

24. října 2014 v 21:20 | Marja Virtanen |  Hudba, texty

Ach, mé sladké nevinné dětství. Doby, kdy jsem asbolutně neměla ponětí o ničem, žila jsem ve své naivní bublině, myslela si o sobě, že jsem nejlepší ... A do toho jsem poslouchala Avril Lavigne. V té době jsem si opravdu myslela, že je to ta největší punk-rockerka vůbec, její songy z prvního alba Let go jsem hltala dennodenně, také díky tomu, že jsem tohle originální CD měla půjčené od kamarádky na dobu neurčitou (samozřejmě jsem ho potom poctivě vrátila). Avril pro mě byla něco jako vzor a song Sk8 Boy byl můj nejoblíbenější.



Ale dnes bych si tento song dobrovolně nepustila ani náhodou, stejně tak se nepodívala na klip. I když tuhle kombinaci občas vídávám na TV Rebel, řeknu si "Joo, tohle jsem kdysi poslouchala" a pozvednu obočí s myšlenkou, cože jsem to perkele do toho svého mozku cpávala. Je mi jasné, že Avril Lavigne v podstatě nikdy nebyla žádnou pravou punk-rockerkou (i když první dvě alba punk-rockově docela zněly, ale ne zase tolik). Trochu jsem ji ještě poslouchala v době, kdy vydala své "růžovoučké" album The Best Damn Thing (myslím, že se to tak jmenuje), ale dnes už je to pro mě mainstream jako všechno jiné. Ze všech stran slýchávám kritiku na nějaký její nejnovější singl "Hello Kitty", jenže to už jde jaksi mimo mě - ani nevím, jak to zní a upřímně po tom netoužím.
Co se týče textu songu Sk8 Boy, tak právě v tom nějakém roce 2004 jsem si říkala, jo, super, ten text se mi hodně líbí, kluk a holka, proč ne. V současné době už v prvních zmínkách typu "He was a boy, she was a girl" neváhám udělat facepalm. A co kdyby to náhodou bylo "She was a boy, he was a girl?" Jednoduše dnes už mi ten samotný text logiku prostě nedává. On byl punkáč, ona byla baletka - to prostě nikdy fungovat nebude, teď jsem s tím "sjektr bojem" já a ty máš smůlu, nazdar.
Všimněte si, že se na začátku mluví o punkáči a song je pojmenovaný skejťák, tak kdo se potom v tom má vyznat, že.
Tudíž - časy Avrilky Lavičkové jsou pryč, dnes už je to pro mě jen další z popových žen na hudební scéně, jíž se můk mozek vyhýbá 100 kilometrovým obloukem, protože ta její hudba už se mi jednoduše nelíbí, nezamlouvá, nezahřeje mě u srdce, nedonutí mě zpívat. A takovéto songy pro mě nejsou. Už se v nich nenacházím.

Pokud jsem teď nějakého fanouška Avril Lavigne urazila, tak se omlouvám - jde čistě jen o můj názor. A ten se jen tak nezmění.

A koho by přece jen popadla nostalgie, tak sem ze slušnosti ten "superextrapunkový" klip dám :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viollet Viollet | E-mail | Web | 24. října 2014 v 21:31 | Reagovat

Todle se mi naštěstí obloukem vyhlo... Aj na má dětská léta dost přesládlé :D

2 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 24. října 2014 v 21:33 | Reagovat

[1]: To se máš, já jsem na tom naopak vyrůstala :D

3 Elizabeth Elizabeth | Web | 26. října 2014 v 18:49 | Reagovat

Avril som počúvala cchvíľu aj ja. Ako píšeš, niektoré staršie piesne znejú viac-menej dobre, ale dnes to, akú robí hudbu už je... mimo mňa.

4 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 26. října 2014 v 19:34 | Reagovat

[3]: Přesně tak :D Dneska už je to v podstatě to samé, jako "rádiové hitovky" - už to nemá ani hlavu, ani patu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama