Ztráta vzpomínek a přání

26. srpna 2014 v 10:50 | Marja Virtanen |  Others
Říká se - nepřej si něco usilovně, nebo se ti to může splnit. Pozitivně nebo negativně. Bohužel se mi něco takového stalo, beru to jako takovou nepříjemnost, i když je to milé. V podstatě. Může se to stát komukoli, samozřejmě, ovšem ani nevím, jestli jsem si něco takového přála tak, aby se to prostě MUSELO splnit. Navíc to mnoho lidí považuje za normální v životě, ale je to jakýsi druh dilematu. Možná jste se s tím setkali a pokud ne, tak se máte. Hlavně pokud jste zadaní.



Když se do vás zamiluje (ale jako vážně, bez jakýchkoli keců okolo) člověk z jiné země, o které jste jako mladší snili v tom smyslu, že tam jednou chcete žít, pracovat (nebo studovat) nebo tam prostě být na delší dobu, může vám to přijít jako šance. Jenže - jste zadaní, a je logické, že ho/ji milujete. Teď si můžete říct - ale tak na toho člověka z té cizí země myslet vůbec nemusím, vždyť by to stejně hned vyprchalo.
Nevyprchalo.
Neradi vidíte někoho trpět neopětovanou láskou k vám, on zas nerad poslouchá vaše vyprávění o tom, co jste s přítelem/přítelkyní dělali a jak jste se měli. V tu chvíli se můžete rozhodnout pro dvě věci - nějak to ukecat a už o tom nemluvit, či s ní/ním totálně přerušit kontakt, což by tu danou osobu mohlo zničit. Ale věřím, že každý člověk je dost silný na to, aby se dokázal zase postavit na vlastní nohy, navíc když jde o takovou věc. Ale je tu jeden háček:
Vy ho máte rádi také.
Ne samozřejmě tak, jak máte rádi (jak milujete) svého přítele/přítelkyni, ale o tohoto člověka, co je do vás zamilovaný, nechcete přijít. Dost mu věříte, je to váš nejlepší kamarád a pak je to perkele těžké. Prostě nedokážete vymazat kontakty s ním/ní, i když to, že je z cizí země se jeví skoro jako prkotina. Tedy, pro někoho ne, ale dnes je docela jednoduché vycestovat, hlavně, když je tato země v EU. Vůči vaší drahé polovičce vám to přijde nespravedlivé, že cítíte to, co cítíte. Nechcete se s tím svěřit.
Ale zamilovaní jako on/ona do vás rozhodně nejste.

Tak to je důvod, proč jsem skoro ztratila vzpomínku a přání o tom, že bych chtěla v dané zemi žít, pracovat a já nevím co všechno. Protože se to teď prostě nabízí a já to vnímám jako to, co jsem si mohla podvědomě usilovně přát.
Snad to nezní jako nějaký článek z Bravíčka.

Stalo se vám někdy něco podobného? Klidně napište do komentářů.

P.S. mimo téma článku - dnes se mi zdálo o tom, že po mě Tyrion Lannister s Cersei Lannisterovou chtěli, abych si vypíchla oči, nebo mě prý zabijí. Já nechtěla ani jedno, tak se prostě rozhodli mě vzít, vyšli se mnou ven k silnici, tam jel malý náklaďák, pod který jsem skočila, přikrčila se a on prostě pokračoval dál, takže jsem byla úplně v pořádku. Tyrion na mě koukal jak z jara a chtěl, abych šla do Králova přístaviště. Ale tak proč ne, alespoň bych si zkusila sednout na Železný trůn:D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 M. M. | Web | 26. srpna 2014 v 11:22 | Reagovat

nič podobného sa mi nestalo, mám svojho priateľa a uvedomujem si, čo by som mohla stratiť kvôli niečomu, čo by možno ani nemalo zmysel. treba si usporiadať svoje priority, ak sa takéto niekomu niečo stane a rozhodnúť sa, čo od života vlastne chceme. :-)

2 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 26. srpna 2014 v 11:33 | Reagovat

[1]: To máš pravdu, ztráta by to byla a jaká - s těmi prioritami je to možná trochu těžší :)

3 Janča Janča | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 12:07 | Reagovat

Zažívám téměř to samé, akorát že můj kamarád je z Česka, ale tak 150 km (možná víc) daleko a už snad ani není zamilovaný, jen ke mně prostě pořád něco cítí a chtěl by mě, ale chápe, že když mám přítele, tak to nejde. Jenže chybička se vloudila. On se sem nejspíš bude stěhovat, tudíž se budeme vídat a on nebo přítel to nejspíš nerozdýchají.

4 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 26. srpna 2014 v 12:41 | Reagovat

[3]: To máme podobné, kromě toho stěhování - akorát tady je to o trochu horší v tom, že je to čerstvá zamilovanost.

5 Janča Janča | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 13:39 | Reagovat

[4]: Tak aspoň, že se taky nestěhuje. :D Ale ono ho to časem přejde, neboj. Jen se s ním bav kamarádsky, nedávej mu žádná znamení, že bys ho měla víc než ráda a ať ví hlavně o tom, že jsi stále s přítelem šťastná. :)

6 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 26. srpna 2014 v 13:44 | Reagovat

[5]: Ale jezdí sem - do Česka :D Také jsem mu to říkala a dočkávám se jen negativních odpovědí, že prostě ne.
On o tom ví, ale prostě to nepřijímá, stále si myslí, že má u mě šanci :)

7 Janča Janča | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 13:48 | Reagovat

[6]: Fakt? :O Tak to je horší. Odkud vlastně je? Jojo, teď to ještě nemůže a nechce pochopit, ale fakt jednou přestane. :)

8 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 26. srpna 2014 v 13:49 | Reagovat

[7]: Z Velké Británie :)
Přesně - je to horší :) A navíc to není žádný puberťák, takže ví, co dělá a má určité zkušenosti :)

9 Janča Janča | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 19:57 | Reagovat

[8]: A to jezdí do Česka, jo? Se divím. Tak v tom, že je starší to bude asi i horší, no. To ho to asi úplně jen tak nepřejde, ale i tak.. Jednou se to stane, nebo se do té doby s přítelem třeba neshodnete a budeš ráda za tohohle. :)

10 Elizabeth Elizabeth | Web | 31. srpna 2014 v 15:32 | Reagovat

Neviem či sa mi stalo presne toto, ale dlhý čas som bola zamilovaná do niekoho kto bol ďaleko. Dostať sa z toho bolo zložité, ale dokázala som to. :D

11 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 31. srpna 2014 v 15:50 | Reagovat

[10]: Tak to gratuluji, pokud se toho člověk zbaví, dalo by se tomu říkat štěstí - pokud je to tedy neopětované :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama