29. července 2014 v 10:12 | Marja Virtanen
|
Hodně lidí se mě ptá, jak si představuji budoucnost a to nejen svou, ale i budoucnost světa. Přiznám se, že nějakou tu představu mám, ale hodně se to odráží na filmech o budoucnosti, opírá se to o mé cíle, myšlenky a úvahy. Tudíž nedokážu jednoznačně odpovědět "bude to tak a tak". A myslím, že je to dobře. Takže celý článek bude jedna velká úvaha na téma "budoucnost".
S čím rozhodně počítám, je další vývoj moderní technologie - není pochyb o tom, že ta se vyvíjí dál a dál a možná budou vynalezeny další "vychytávky", které nám zjednoduší život. Avšak jestli to takto půjde dál, lidé už nebudou vědět, co je to pořádná práce, vše za něj budou dělat (pří)stroje. Dneska již není problém si cokoliv sehnat, pokud jsou na to peníze.
Doufám i v lepší ekonomickou, ale i politickou situaci, i starost o přírodu by se mohla zlepšit (i když určitým faktorům člověk asi nezabrání). Čeho se ale nejvíce bojím (a ve filmech je to velmi častým jevem), že příroda vymizí úplně. Že tu budou místo toho stát hypermoderní mrakodrapy, billboard za billboardem a plno jiných vychytávek, které jsou znamením super postmoderní doby. A že už tak člověk asi uvažuje. Další generace už třeba vůbec nemusí vědět, jak to tu vypadalo dnes.
A jak se vidím já za X let?
Pokud se povede maturita a vysoká škola, sehnala bych si práci někde v muzeu, galerii, nebo bych pracovala jako průvodkyně. Další věc, co mě láká, je cestování. 5 zemí, které jsem dosud navštívila, mi rozhodně nestačí a chtěla bych vidět více. V plánu je Skandinávie, Anglie (zas a znovu) a třeba i Nový Zéland. To jsou asi mé nejstěženější přání - není to nic neobvyklého. Možná bych zkusila i jiné činnosti, třeba se zdokonalila v kreslení a malování, zkusila vytvářet handmade výrobky, šila, nebo zkusila napsat knihu. Vím, že tohle všechno bych měla zkusit teď, dokud je čas, ale když člověk chce, čas si najde vždy. Jasně, záleží také na zaměstnání, ale to už bych možná pokládala za vedlejší.
Je poznat, že o budoucnosti mluvím s velkou nejistotou, přece jen tam daleko nevidím a nedokážu tolik věcí odhadnout dopředu. A možná je to dobře, jelikož svůj život si utvářím teď a tady a od toho se bude odvíjet má budoucnost.
Nezabývejme se minulostí, neřešme budoucnost. Žijeme přítomnost.
Třeba jako teď, mohla bych se zvednout a vydat se pěšky po České Republice a zažít opravdu něco speciálního (ale to opravdu nezní špatně:D ). Jak jsem již zmínila, vše si utváříme sami a když už se mluví o budoucnosti, vidím ji optimisticky. Možná se jí trochu bojím, ale to je dle mého názoru, normální.
A jak vy si představujete budoucnost?
Já úplně nenávidím ty filmy, nebo dokonce i animované pohádky, kde ukazují budoucnost světa jako jednu velkou mechanickou kouli - blbost! Přece nežimeme na jediné planetě sluneční soustavy, kde se nachází voda v kapalném stavu a další základní faktory pro život člověka, aby z ní lidská chamtivost udělala něco neživého, robotického - jděte se vším do pekla, říkám vždy.
Někdy si nejde rozpřemýšlet plány na X let dopředu, někdy se něco stane, protože se to stát má, v to věřím, a přesně jak říká tvůj citát, žijme přítomností, protože co se stalo už nezměníme, co se stane není nikdy jisté a úvahami nad tím vším plyne náš čas, tady a teď. :) Á, Anglie je i můj sen, snad se tam podíváš ( a pošleš pohled
) Budeš brzy maturovat? :)