Otázka z Ask.fm: Čím se liší úspěšní lidé od smolařů?

13. července 2014 v 10:38 | Marja Virtanen |  Others
Některé otázky v Ask.fm jsou docela zajímavé a přijde mi, že bych na ně mohla odpovědět nejen rovnou tam, ale i zde a to tak, že na blogu bych se o tom mohla samozřejmě více rozepsat.
Šlo o otázku, která je pokládaná jednou denně, každý den se otázka mění, nejspíše je to kvůli tomu, aby se mělo na co odpovídat, přece jen, když si vašeho Asku nikdo nevšimne, otázky se nepohrnou. A tohle mi přišlo jako fajn šance se trochu vyjádřit o tomto tématu - tak trochu má úvaha a představa o rozdílech mezi "úspěšnými" a "neúspěšnými (smolaři)".



Každý v podstatě chce mít dobrou práci, fajnový plat, oblíbenost v kolektivu a někteří to chtějí dotáhnout tak daleko, že by je jejich bohatství proslavilo a zářili by i na obálce First Class (který si taky někdy přečtu, ale jen na jejich stránkách), či Forbes a jiných magazínech o ekonomice a bohatých lidech. Jenže také to není procházka růžovým sadem, je to pořádně trnitá stezka plná překážek, problémů, "medvědích pastí", nežádoucích lidí, kteří rádi odrazují od úspěchů, a tak podobně. Pesimista si řekne, že tohle by nikdy nedal. Že podnikání, či vysoké pracovní posty nejsou nic pro něj a raději bude pod někým, kdo mu bude práci dávat a bude ho kontrolovat. Jestli ho to baví, nebo ne, to už asi nikoho nezajímá, hlavně, že má práci.
Optimista si řekne, proč to nezkusit. Není jednoduché získat peníze, počáteční vklady. Jak je známo, někteří se i úchýlí k půjčkám - od kohokoliv. Jenže ten optimista má své cíle, kterých chce dosáhnout, úspěch, neúspěch. Může být smířen s tím, co ho čeká - přece jen, toto je zkouška jeho psychologického zjevu. Ví, že není dobré padnout na kolena a poté už nevstat, a že se tohle může stát dost často, ať už to bude cokoliv.
Na Asku jsem odpověděla takto:


Čím se liší úspěšní lidé od smolařů?

"Toho, že se nevzdávají, jdou neustále dál, i když upadnou, či je potká nějaký problém, zbavují se zbytečných lidí, kteří je akorát brzdí v jejich činnosti, nakládají na ně své vlastní problémy, které si musí řešit sami. Navíc těm protikladům bych neřekla "smolaři" ale "neúspěšní"."

Možná se zastavím u těch "zbytečných lidí", o kterých jsem se v odpovědi zmínila. Těmi lidmi myslím ty, kteří nevěří, že by jejich kamarád/ka mohli dosáhnout nějakého úspěchu. Možná je znají mnohem déle (rodiče, prarodiče, kamarádi, atd.) a ví, že jsou do něčeho, co nejsou schopní za žádnou cenu provést. Nebo si to udržet. A hezky si za tím stojí.
Jenže říká se "Podle sebe soudím tebe."
Vím, zní to ode mě docela hnusně, ale bývá to tak. Ten, co toho v životě nic nedokázal (ať už jde o školu, dosažení vysněného zaměstnání, či toho podnikání), tak je nejvíce "moudrým" a dokáže toho naremcat hory, znám to z vlastní zkušenosti. Tedy, co se týkalo takových těch malých úspěchů, což také bohatě stačilo. Co je pro ně navíc typické, je závist. Něco dokážete a už se to na vás chrlí, na to by nestačil ani Niagarský vodopád. Ale takoví už lidé jsou.
Abych předešla slovíčkaření: "zbavit" ve smyslu stýkat se s těmito lidmi co nejméně, pokud to jde. Rodinu logicky ignorovat nemůžeme, ale jsou lidé, kteří to s námi nejspíše mysleli dobře a od všeho nás odrazují, abychom nespadli do problémů. Jenže my chceme, od toho jsme na světě, abychom řešili problémy a tím se stávali silnějšími. Zvláště, pokud chceme něčeho dosáhnout a to neděláme pro druhé, ale pro sebe. Dle mého názoru to není sobecké, ale normální.

Řeknu to takhle: Lidi, co nás brzdí při každé příležitosti, o které se jen zmíníme, že by mohla být naším cílem, tak s nimi vztahy většinou nedopadají nejlépe. Kdyby raději pomohli a podpořili ...

Co je paradox, že lidi, co jdou za svým cílem, padají na pusu (nechtělo se mi psát "hubu" :D ) častokrát, než ti, kteří si nechávají práci dávat a sny si uložili někam do svého koutku v mozku a o samotě o nich přemýšlí. Jsou to takoví pasivní snílci. A možná také sami vědí, že realizování svých ambicí dá mnoho práce, úsilí, "držkopádů" a tak si prostě nevěří a nechtějí to zkusit. Prostě mají strach, že by je to stáhlo na dno. Přitom je na světě mnoho démonů, které mohou potkat i bez toho - stačí maličkost.
Ale ti druzí, úspěšnější se prostě zvednou a jdou dál. I když je to těžké, i když ví, že spadnou znovu, je to nezastaví. A tohle osobně obdivuji. Jak se ze dna odrazit až k výšinám a vědět, že je za tím pořádná trnitá cesta (vedená několik měsíců, ale i let) a neustále tam nějaký trnitý keř je, nikdy nic není dokonalé. Jednoduše, není dobré sedět a čekat se založenýma rukama, jestli se nestane zázrak. Sám od sebe. Nesmí se promarnit ani chvilka - v životě můžeme hodněkrát litovat, že jsme něco nezkusili.
Možná jste slyšeli o lidech, kteří vyrůstali v ne zrovna dobrých poměrech a postupem života se z nich stali nejbohatší lidé na světě. Upřímně, plácla jsem se do čela a řekla si: Jak je to možné ... Jak tohle udělali? A že to neměli jednoduché. Prý je také důležité nevšímat si pomluv, posměšků, psychické šikany od nepřejících, ... Černoty, které jsem se ještě nedokázala zbavit a co se musím naučit od sebe odrážet. Úspěšní lidé to přejdou, nevšímají si toho, protože vědí, že to k tomuhle patří, ostatní to většinou srazí na kolena.

Na rovinu říkám, že sice tady polemizuji nad úspěchem a neúspěchem, teoreticky by to šlo, prakticky je to trochu těžší - nevěděla bych, v čem podnikat:D Zatím toho moc neumím, asi nemám plně rozvinuté Já. Ani s psychikou to ještě není tak růžové. A co se týče talentů, musela bych toho zkusit mnoho, abych zjistila, v čem jsem dobrá.

A co vy? Zkusili byste podnikání na vlastní pěst, šli jste si za svými úspěchy, nebo raději vše necháváte uležet v mozku? Budu moc ráda za vaše komentáře:)

A na Asku se klidně ptejte na cokoliv: http://ask.fm/MarjaVirtanen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama