Takový ten pocit, když chcete pomoct

4. června 2014 v 19:19 | Marja Virtanen |  Others
Když vidíme nějakého člověka v nesnázích, či dokonce v ohrožení života, měl by nám mozek okamžitě přikázat, abychom se snažili tomu danému pomoci. Ať už je to kdekoliv a kdykoliv. Jenže co v poslední době slýchávám, že lidé se takovýmto situacím co nejvíce vyhýbají, protože se prostě bojí/pospíchají/nechtějí něco zkazit a podobně. Raději zrychlí krok, než aby se snažili podat pomocnou ruku. Ale copak je tohle správné? Co kdyby byl v ohrožení, nebo v problémech, ten daný člověk, co druhému nepomohl? Ona karma ví, kdy zasáhnout.



Lidé při rozhodování o možnosti pomáhat mohou mít v hlavě spoustu otázek. Například, nebude vypadat divně, když někomu takto pomáhám? Nebude to nebezpečné i pro mě? Nemá ten člověk nějakou nemoc, kterou mohu chytnout? Nezhorším situaci? Pomohou mi i jiní lidé, jakmile uvidí, že s pomocí nevystačím sám/sama? atd. Přitom člověk, který opravdu chce pomoct, nad takovými otázkami moc nepřemýšlí a "jde rovnou na věc". Vidí na ulici ležet člověka a nepomyslí si hned o něm, že nejspíše usnul z opilosti. On to také může být diabetik, jehož tělo najednou zkolabovalo a to opravdu není dobré podceňovat. Nebo když někdo nešikovně upadne a nemůže se zvednout. Ale také mám na mysli takové případy, kdy nejde o ohrožení na životě - vidíte například seniora. Nese těžkou nákupní tašku a vy prostě vidíte, jak se s ní tahá, jde pomalu a nestačí mu síly. Myšlenku, jestli vám za pomoc bude vděčný, můžete vypustit. Když nepoděkuje, jeho problém, neváží si cizí pomoci, nebo se za ní stydí. I tak je to krásný pocit z toho, že jste udělali dobrý skutek, nebo ne? Zda vyjádří nebo nevyjádří svůj dík vůči vám, to už je na něm. Každopádně být úplně neohleduplný a přehlížet trable, se kterými by se dalo něco dělat, je skoro známka sobectví. Je rozdíl mezi pomocí s nákupním vozíkem a záchranou života. Ale věděli jste, že pomoc člověku v bezvědomí (nebo zraněného) je občanská povinnost?
Pokud neumíte první pomoc úplně přesně, myslím, že to není taková překážka. Dýchání z úst do úst není vždy potřeba, hlavní je masírování srdce a takovou metodu se na (alespoň na základce) podle mého úsudku, učil každý. Popřípadě při takové situaci je dobré požádat o pomoc někoho jiného, přecejen si nemusíte vystačit sami. V každém případě je nejlepší nejprve zavolat záchranku.
Možná, že vám to přijde jako podivný článek, ale je dobré si uvědomit, že jsme jen lidé a všichni někdy potřebujeme pomoc. A je všeobecně známo, že kdo alespoň někdy nepomůže druhému, nemůževždy vyžadovat pomoc pro sebe (kromě výjimek).

Co vy? Pomohli jste někdy někomu v mimořádných situacích, nebo v nějaké každodenní nepříjemnosti?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gwen_Gray Gwen_Gray | 4. června 2014 v 19:24 | Reagovat

----•○•----- New York v časech divergence, uzavřený -za hradbami čeká možná právě na vás. Můžete být studenti, občané, nebo dokonce velitelé jedné z pěti frakcí. Založte si rodinu, mějte úspěšnou kariéru, nebo se naplno oddejte povinnostem vaší frakce. Zaregistrujte se, zjistěte své předpoklady a začněte hrát v několika z našich RPG místností. Nejdřív frakce-potom krev... nečekej a klikni -----> http://rpgdivergent.blog.cz -----•○•-----

2 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 4. června 2014 v 19:29 | Reagovat

[1]: Nemám zájem, děkuji. Krveprolití už bylo dost ;)

3 charlottemon charlottemon | E-mail | Web | 4. června 2014 v 19:51 | Reagovat

Úžasný článek už dlouhou dobu tě sleduju dost si mě inspiroval díky za super počtení. Koukni na můj blog a do komentu napiš co bych tam mohla zlepšit:
http://charlottemon.blog.cz/

4 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 4. června 2014 v 19:56 | Reagovat

[3]: To jako vážně? :D

5 ginger-v ginger-v | Web | 4. června 2014 v 20:39 | Reagovat

Zajímavý článek. Já se tedy nikdy neocitla v situaci, kdy bych měla někomu pomoct. Nedokážu tedy posoudit, jestli bych dokázala vůbec zasáhnout nebo ne :-)

6 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 4. června 2014 v 20:40 | Reagovat

[5]: Ono se to v podstatě nedá přesně říci obecně a posuzovat, jestli pomůžeme, ale je pravdou, že bychom mohli pomoci, pokud je to v našich silách :)

7 Terka Terka | E-mail | Web | 4. června 2014 v 21:22 | Reagovat

Taky vlastně nevím, jak bych se zachovala, kdybych viděla někoho, kdo není opilec a leží na zemi, nemohouc se zvednout.. ale je fajn, že jsi napsala tento článek, lidé by se nad tím měli zamyslet :) tvůj článek dávám do výběru článků na tema-tydne.blog.cz :)

8 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 4. června 2014 v 21:29 | Reagovat

[7]: Páni, děkuji, to mě moc potěšilo!:)

Záleží jen na lidech, jak se rozhodnou, zda chtějí pomoci, nebo ne, ale jedno je jasné - vše se nám jednou vrátí ;)

9 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 7. června 2014 v 19:33 | Reagovat

Dobře napsaný článek na téma týdne. Pomoci druhému však každý nedokáže,  i když by chtěl. Ale zavolat pomoc by rozhodně měl každý, když se nachomýtne k nějaké nehodě.

10 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 7. června 2014 v 19:39 | Reagovat

[9]: To máš naprostou pravdu :)

11 Robka Robka | E-mail | Web | 8. června 2014 v 9:39 | Reagovat

To je krásný článek. Máš pravdu, pomoci by měl každý - ať už přímo, nebo alespoň tak, že pomoc zavolá. Má zkušenost s pomocí je celkem bohatá, protože pracuji se seniory, takže ji mám takřka v "popisu práce". A ten dobrý pocit je k nezaplacení.

12 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 8. června 2014 v 10:00 | Reagovat

[11]: Děkuji moc ^_^

Hlavně když potom vám ten člověk poděkuje, zjistíme, že je v pořádku, tak o to větší radost to je ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama