27. června 2014 v 21:36 | Marja Virtanen
|
...Anebo raději ne? To by ji měl naprosto každý a nebojím se říct, že v dnešní době je to spíše vzácný pojem. V podstatě se někteří lidé originality bojí, jelikož je to něco, na co je potřeba odvaha. A perkele velká - to odsuzování, které většinou přichází od okolí je ubíjející. Nosíte jen černou? Jste divní. Nosíte jen pastelové barvy (od hlavy až k patě)? Jste divní. A tak dále. Samozřejmě se někteří řídí jen podle nejnovějších trendů a to je potom panečku podívaná - jsem ráda, že do toho proudu nepatřím a ani patřit nechci. No co by mi to bylo naplat, řízení se podle módních časopisů a přehlídek je skoro diktátorství. "Tohle nesmíte kombinovat s tímto, ale s těmi puntíkovanými kraťasy budete IN."

Originalita se netýká jen oblečení, ale samozřejmě i jiných věcí. Co třeba takové kreslení? Pokud se chceme zdokonalovat, je potřeba trénink a je jedno, jestli překreslíme obrázek odjinud, nebo si vymyslíme svůj. Každopádně co mi vadí, jsou šťouralové, kteří jsou schopní napsat: "Vůbec nejsi originální. Pokud se chceš naučit pořádně kreslit, musíš něco vymyslet sama." Umřít musím. A navíc je to věc každého člověka, co kreslí, hlavně, že nekopíruje cizí obrázky a nevydává je za své. Stejně je to i s focením. To, že se někdo nechá inspirovat je absolutně normální. Holt Múzy jsou někdy dost daleko a my ty nápady prostě chceme nějak uskutečnit. Na rejpaly nehleďme. Když někteří lidé sami nejsou schopni něco vytvořit, udělat, musí šťourat a jejich cílem je daného člověka jednoduše vydeptat. Nudí se.
Jakoby vám chtěli myšlenkově strhnout stojan na malování, zničit foťák, rozmlátit hudební nástroj, rozlámat tužky, popřípadě zničit klávesnici, a tak dále. Tak mě napadá .... Hlavní roli ve filmu "Originalita prostě musí být od tebe a nesmíš být inspirován" hraje i závist. Je to tak, když něco dokážeme, setkáme se (chtě nechtě) s jedovatými poznámkami a ještě navíc od lidí, kteří tomu nerozumí. Jejich "kritika, nekritika" je ve většině případů sprostá, nesrozumitelná a jak jsem zmínila, dost závistivá. Určitě si příklady dokážete představit. Třeba takové "Kreslíš hnusně" je takové typické. A je to v několika variantách - je příliš snadné napsat takovouto větu, ale už je složitější dané dílo alespoň pochválit (přece jen si s tím člověk dal práci), nebo vyjádřit konstruktivní kritiku.
V hudbě je též originalita ceněná, ale zase se najde někdo, kdo řekne: "Strašně napodobuješ XY. To je plagiátorství." Ano, ohánění se cizími (a nejlépe právnickými) výrazy je přece důkaz, že všemu rozumím a vše umím (ironie). Nestačí prostě říct: "To už jsem někde slyšel/a?" Je obecně známo, že na totmo světě je tolik hudebních počinů (které ještě máme zafixované v podvědomí), že je skoro nemožné vytvořit něco, co by nějakou melodii (a jiné) alespoň trochu nepřipomínalo. Ale jsme jen lidé. A jak víme, nejsme dokonalí, nikdo není dokonalý a myslím, že to je jedině dobře.
Každopádně všude je proud. Dav "stejných" lidí. Strhne se fenomén, chtějí ho všichni. Ať už jde o cokoliv. Originalita se málokdy cení, spíše se odsuzuje. "Jsi divná, jsi nenormální, nepatříš k nám." Pokud nemáš to, co my, jsi z kola ven a dělej si co chceš. Vlastně ... to nesmíš, my si tě za tvé "černoovečkovství" musíme podat.
Čím dál více lidí má vymyté mozky a stejné názory jako ostatní. Ale ze své zkušenosti radím: Pokud chcete, buďte sami sebou. Neřiďte se ostatními, ať už říkají, co chtějí. Originality je jako šafránu.
To mi připomíná, jak kdysi bývalý spolužák dal klasický zámek na most, zamknul ho a nechal ho tam - od té doby se tam začaly hromadit známky
vždycky někdo musí být první, pak se od něj začnou všichni opičit,..