Duben 2014

Day 11 -A song from your favourite band

16. dubna 2014 v 22:35 | Marja Virtanen |  Hudba, texty

Švédskou skupinu Arch Enemy jsem si oblíbila poměrně nedávno. Na tento den jsem sice mohla dát jakýkoli song (vyjma jednoho) od Turisas, avšak nemohu to tu v některých případech zaspamovat jen těmito bojovníky z Finska.
Arch Enemy (dále jen AE) už jsem si oblíbila díky tomu, že mají výborné texty, je to death (v poslední době spíše s přízviskem death melodic) metal a posledními dvěma frontmany byly hlavně ženy, u nichž neuslyšíte čistý zpěv, ale tzv. "growling". Mě to vtáhlo a nedokážu si představit den bez jediného songu od nich. A hlavně si nedokážu představit jejich songy přezpívané čistým zpěvem. Bylo to pro mě něco neobvyklého, nového. Nejdříve jsem si samozřejmě dost oblíbila zpěvačku Angelu Gossow, která působila v AE do letošního roku, vystřídala ji zpěvačka Alissa White-Gluz, která je ex-členkou The Agonist. A právě song "War Eternal" je nejnovější AE počin právě s touto zpěvačkou.


Knihomolství

15. dubna 2014 v 22:32 | Marja Virtanen |  Něco o mé maličkosti
Když se řekne toto podstatné jméno, okamžitě se mi vybaví vůně knih v mé knihovničce a neuvěřitelná touha po některé z nich sáhnout, zabořit do ní nos a začíst se. Zapomenout na svět okolo a ponořit se do toho, který bych právě držela v ruce.
Ano, přiznávám se, jsem knihomol.
Číst knihu je jako rozprostřít si oceán neuvěřitelných rozměrů a nových dobrodružství, které nás chytnou a nepustí, pokud sami nechceme. Výhodou je, že takových možností jsou tisíce. Tisíce lidí, tisíce chutí, tisíce titulů, stovky žánrů, miliony zápletek. Když nechceme snít ve své hlavě, kniha nám poslouží jako dokonalá pomůcka. Není to krásné, vžít se do hlavních postav a vychutnávat si jejich zážitky? Radovat se s nimi, trpět s nimi, milovat, nenávidět, plánovat, bát se, smát se ... Je jedno, jestli je to jen jeden hlavní hrdina, nebo je jich více. Své kouzlo to bude mít vždy. Kouzlo toho, že najednou zjišťujeme, že jsme do příběhu vtáhnutí. Že z něj už jen tak nevystoupíme.
Díky knihám umíme všechno.


Psaní "na poslední chvíli"

14. dubna 2014 v 0:01 | Marja Virtanen |  Others
Je už skoro půlnoc. Je neděle, před námi pondělí, které prý má začít pozitivně, už jen z důvodu toho, že začínáme s něčím novým. Nejenom s novým týdnem, ale i s novými možnostmi, novými nápady, které lze zrealizovat, pokud sami budeme chtít a budeme ochotni k nim přistoupit. Mám trochu strach, ale možná se mu dokážu postavit, proč by ne.

Okna jsou zatažená, tudíž nemohu vidět noční krajinu, která by se mi mohla rozprostřít. Stačí chtít.

Přemítám, co se odehrálo o víkendu a ještě dále. Zda je tu něco, co bych měla dořešit, nějaké resty za poslední dobu. Něco, co by mě mohlo tížit na srdci a táhnout mě to jako nevyzpytatelné těžítko ovládající i ten věčně zaměstnaný mozek. Múzy okolo mě mi našeptávají, zda bych nemohla tvořit ... Teď? Když už je jen 10 minut do půlnoci? Začne přeci něco nového. Cítím, jako bych už nemohla. Zbytek něčeho starého, porce něčeho nového. Jaká to nostalgie. Skoro až paradox.