Dva pocity, které se navzájem vylučují, nikdy spolu nemůžou jít ruku v ruce. Je nemožné cítit oboje ve stejnou chvíli, pociťovat štěstí a zoufalost zároveň, jen si to představte.
Nebo je to tak nereálné, že si to člověk představit nedokáže?
Je to jako černota a bílé prázdné místo dohromady. Jako by vás něco vyplňovalo, nevíte, k jaké straně se přiklonit. Vše má svůj důvod, k něčemu se musíte rozhodnout. Nemůžete (nebo přímo neměli byste) být neutrální. Protože je to nemožné. Nepředstavitelné.
Jenže víte, někdy se dějí zázraky. Někdy se ty pocity prostě smísí. A vy se najednou divíte, co se stalo. Co se s vámi děje. Chcete plakat a smát se zároveň. A ty slzy-ty vám tečou štěstím, nebo z naprosté zoufalosti a nedostatek sebekontroly nad sebou? Vy nevíte, protože je to nepopsatelný pocit, který zažíváte individuálně jen vy. Usmíváte se a přesto cítíte, jako by to byl jen pouhý škleb, který naznačuje tvář před pláčem. Nakonec se podíváte do zrcadla a zjišťujete, že se vážně culíte od ucha k uchu, ale se slzami v očích. Ta slza teče po tváři, kutálí se dolů a smočí kousek vašich usmívajících se rtů a vy si pomyslíte: "Jsem snad blázen? Šílenec, magor, psychopat?" Ne, nejste. Jelikož člověk má právo cítit vše najednou, prostě stát se emocionální míchačkou. Proč ne, je to zdravé a vyčistí se vám tím mozek. A... snad i trochu zlepší nálada, pokud je to štěstí opravdu štěstím a zoufalost to jen podkresluje.
Víte co? Nejlepší je dát si čokoládu a nic neřešit. (S)Mějte se ^^











Možná že se mi to už někdy stalo... to proto si to nejspíš dokážu představit a nezdá se mi to jako hloupost
Co s tím výlevem citů je jako když Ti ostatní říkají "neplač", ale neuvědomují si, jak moc by Ti ten pláč pomohl... Nebo je to tomu alespoň trochu podobné :)