Tak trochu upřímnější článek o pocitech z šikany

16. října 2012 v 21:18 | Marja Virtanen |  Others
Je toho příliš na vyjádření a příliš na to, kolik by toho člověk byl schopen napsat. Možná by na to nestačilo ani těch limitovaných 40 000 znaků. Rozebrat pocity a psychiku v situaci šikanovaného člověka je něco, co by stačilo na 500 stránkový román. Je až udivující, a alarmující, kolik lidí si ve svém životě prošlo šikanou. Schválně mluvím v minulém čase, protože život je naučil se bránit a vytvořit si ochranou zeď, přes kterou nějaký ten výsměšek prostě neprojde, ať už je jakýkoliv. Ale jsou tu i jedinci, kteří tohle jen tak nedokážou a jejich aura je potrhaná už i v základech- a člověk nemá tu sílu se ubránit i těm sebemenším útokům. Je to jako psychický AIDS-ztrácíme psychickou imunitu a zabít nás dokáže dokonce i pouhopouhá rýma (obrazně řečeno). Ten, kdo si tu imunitu prostě nevytvoří a nezačne okamžitě bojovat, podlehne tomu a zemře.


Je to sice velice kruté a depresivní, ale je to opravdu tak. Šikana může být opravdu z jakýchkoliv důvodů-ať už jenom kvůli tomu, co posloucháme za hudbu, jak se oblékáme, jaké máme názory, známky, koníčky.... je toho prostě dost. Ale vše se také dá shrnout do jednoho slova: závist. Hodně lidí šikanuje, protože závidí a na dnešní kruté době je to perfektně vidět. Kdo má značkový hadry, ten prostě může vládnout světu (a bla bla bla....). Proč si to ti lidé neuvědomují, že na tomhle v životě prostě nezáleží? Proč se raději nedívají na opravdovou povahu člověka, proč ho nepoznají blíže?

Protože tohle je pro ně asi mnohem jednodušší.

Když si prostě člověk umane, že na druhého bude házet kopu h*ven, protože mu to prostě přijde příhodnější, než to milé slovo, tak asi nemá dobré vychování. Sám má nejspíše nějaký komplex, problém, mindrák, který si chce vybíjet na ostatních a chce, aby na něj prostě lidé vzhlíželi s úctou (ó bóže....). A hle-nejspíš mu to prochází. Raději bude prosazovat svoje neurvalý k*revský chování, než aby se prostě naučil ovládat. Ale pro tu lásku boží-copak s tímhle může žít navěky a nemít výčitky svědomí? Šikanéři mají tady na Zemi svůj proklatý ráj, když mu svět leží u nohou a ve svých myšlenkách vyjí bolestně na měsíc, jelikož jejich opravdové jádro je ve skutečnosti plné zabodaných injekcí do jejich vlastního nitra. Ty injekce mají přídavky morfia a LSD dohromady. To nitro je probodané skrz naskrz a účinky na sebe nenechají dlouho čekat. Jedinec je ovlivněn. Je v euforii, div se z toho nepo... (doplňte podle vlastní libosti).

Je to jako házet hrách na zeď. Bezbranní padají v boji, ti silnější se ohánějí meči a štíty. This is Sparta lidi. Ti silnější tu vždycky budou. Vždycky tu budou ti nad- a pod-. Ono je lehký říct: Tak a teď se tomu postavím, ale zkuste si to v praxi. A jste v háji, že? Častý případ selhání.

Ten vztek na určité osoby tu budou pěkně dlouho. Nechci to v sobě dusit. Nechci nechat hořet ten oheň nenávisti (i když mohla bych ho nechat spálit vše kolem, že?). Uklidňuji se myšlenkou, že oni tu budoucnost nebudou mít podle sebe, ale skončí opravdu špatně. Uklidňuji se faktem, že jsou tu ještě lidi, co mě mají rádi a jen tak mě nenechají na holičkách.

Já těm lidem, co za mnou stojí moc děkuji za svůj život-a že mě drží nad vodou, když to nejvíce potřebuji. Kdybych mohla, dala bych jim vše na světě, jen aby na mě mysleli v dobrém. Vím, že s jejich pomocí se dokážu vzepřít proti krutému zacházení s mojí psychikou. Že se dokážu postavit na své vlastní nohy a oni mi ještě podají berle s andělským úsměvem na tváři. Oni neznají faleš, oni opravdu chtějí pomoct. Jsou pro mě oporami. Bez nich bych tu.... už dávno nebyla.
Protože stačí málo a mohla bych hezky z dálky zamávat všem těm škodolibým lidem, co si přejí, abych na tomto světě už nepobývala...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 16. října 2012 v 21:34 | Reagovat

Veľmi dobre ťa chápem. Viem, aké to je pocítiť šikanu. Je to strašné, neopísateľné.
Mňa šikanovali šesť rokov, teraz už je siedmy. Prvé tri roky ma bili a nadávali mi, ponižovali ma, volali ma "Prasa a "Hovno". Po hodine som zvykla revať na záchode. Kvôli spolužiakom som skončila dokonca aj na psychiatrii.
Na takých ľudí treba proste srať. Aj keď sa to asi nedá. Ostáva nám len dúfať, že dostanú rozum.
Hnev je taká citlivá téma. Tiež mám v sebe neskutočný hnev a keby som mohla, zabila by som tých ľudí, mučila by som ich, ako oni mňa. Ale rozumnejšie je to asi len pretrpieť.
Držím ti palce :)

2 Wizie Wizie | Web | 16. října 2012 v 21:46 | Reagovat

Když to tak čtu, jsem vážně vděčná za to, že u mě to bylo jen takové malé, téměř neznatelné. Že to všechno zmizelo ještě dřív, než to stačilo celé vypuknout.
Vážně už nevím, co k tomu napsat, snad jen, že budu vždycky stát za Tebou, ač je to jen v tom blogovém, virtuálním světě. Ač Ti má podpora zřejmě v praxi nijak nepomůže, věřím, že se dokážeš bránit. Že si nějaký ten štít opatříš, a vrátíš jim ránu pěkně nabroušeným mečem. A že je to jednou přestane bavit...
Důležité je to nevzdávat. Zní to tak lehce, a přitom je to tak složité.
Ale já Ti věřím, jsi silná. Že? :')

3 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 17. října 2012 v 21:04 | Reagovat

[1]: Děkuji. Šest let šikany je poměrně dost a pokud jsi strávila nějaký čas na psychiatrii, tak to pro tebe muselo být horoucí peklo na zemi. Žádná forma šikany není ta, kterou by se dalo přehlížet-a na takové lidi se jen tak srát nedá, jak říkáš. Protože jestli tě opravdu ovlivňují takovou dobu, zůstane to v tobě navždy, ať chceš, nebo ne.

[2]: To je dobrá otázka, Wizie. Ale odpověď zní-já ti doopravdy nevím. Možná ta síla tam někde ve mě je, ale nevyplula na povrch.
Ty mi právě hodně pomáháš-svými články, názory... vím, že je nemožné, že se asi jen tak setkáme, ale i virtuálně se dokáže člověk uklidnit. Máš uklidňující vliv. A buď ráda, že to u tebe bylo tak neznatelné, jelikož je to pořád lepší, než se pořád zmítat v černotě...

4 K. K. | Web | 10. listopadu 2012 v 21:28 | Reagovat

Přečetla jsem první dva odstavce. Myslím, že více číst netřeba. Je-li článek jen o tobě (opravdu jsem jej nečetla), asi vím, co chceš čtenářům říct. Taky jsem si něčím takovým prošla, ale nemyslím si, že by mě to nějak poznamenalo. Asi je to dáno mou povahou. Nebo jsem si vytvořila jakýsi imunní firewall.

5 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 11. listopadu 2012 v 21:19 | Reagovat

[4]: Závidím ti. U některých je totiž těžké, že si jakýsi imunní firewall vůbec vytvoří. Buď je to po dlouhé době, nebo se tomu poddají úplně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama