Dnešní lekce přemýšlení

9. října 2012 v 16:32 | Marja Virtanen |  Depressed
Je toho dost a jakoby se toho v poslední době nahromadilo čím dál více. Určitě znáte tu větu ,,Mít starosti až nad hlavu.,, Vydržet psychický nátlak ve škole, občas i doma... není to nic jednoduchého a nic pro srandu králíkům. Ale jenom dlvod toho, že mi to ničí zdraví a dostávám se zase do svých černých nálad plných pesimistických myšlenek.


Ptáte se, jestli vůbec někdy umím přemýšlet pozitivně? Poslední dobou ne. Tedy alespoň to nemůžu popsat. Jasně, jsou tu i velmi světlé chvilky plné nadějného plamínku, který zahřeje a uklidní. Jenomže poté se zas dostavuje černota-jakmile to skončí a já se od toho odtrhnu. Možná už neumím bojovat sama se sebou (ano, ,,Pozvedněte meče!,, už jen dnes slýchávám z mých oblíbených songů, ale moje psychika si o tom může jen nechat zdát), ale kdo by to dokázal, když ho pár lidí šikanuje po internetu, ve škole do něj hučí všechno možné, jen ne nějaké hezké věci (sice to nepotřebuje slyšet pořád, ale taky nepotřebuje pořád slýchávat nadávky a debilní otázky na svůj milý protějšek) a doma se zabrakuje do učení a stěží zvládá svoje oblíbené činnosti.

Dnes ráno, když jsem jela do školy, jsem se setkala s mou bývalou spolužačkou ze ZŠ. Chodí na gymnastiku a bude si dělat kurz na cvičitelku. V tu dobu jsem si uvědomila, že jsem se vzdala svého největšího snu-být gymnastkou a cvičitelkou, věnovala bych se jak dětem, tak i pohybu a bylo by to naprosto ideální. Sama bych jezdila na závody, byla mnohem ohebnější (dnes ani neudělám most se svými ,,porouchanými,, zády), možná bych navštívila Dánsko (s gymnastkama se tam velmi často jezdilo na závody) a možná bych v ruce držela nějakou tu medaili za vítězství, kdo ví. Ale to už je pryč. V páté třídě jsem s tím sekla, kvůli času, šikaně a neschopnosti se svými zády. Ano a zase v tom hledejme šikanu. Byla dokonce i mnohem horší, jelikož jsme musely odnášet i těžké nářadí-a samozřejmě když si dcera cvičitelky myslí, že je největší královna, tak to přenechá tomu nejslabšímu článku oddílu. Proč ne, zlámané ruce jí asi nevadily. (to se mi samozřejmě nestalo.)

Tím chci říct, že nikdo to v životě nemá jednoduché a hlavně nemůže se pořád jen na lidi usmívat a mluvit přátelským a milým hlasem, i když víte, že vás totálně sejří na nejvyšší míru, že byste je nejraději hodili do rozpálené trouby. A kdo si nejde za svým snem, tak už ho nejspíše ani nevrátí zpátky. Vzdát se ho je velmi jednoduché-ale začít s ním znovu je něco jiného. Chodila jsem do předtanečních, nešla jsem do tanečních-teď toho lituji, protože vím, že se mi to možná bude hodit. Sekla jsem z gymnastikou, teď lituji, že jsem to udělala, protože už jsem mohla být pěkně daleko a mohla se zúčastňovat i jiných závodů, než jen těch v naší tělocvičně. Sekla jsem s hraním na piano, ale lituji toho, jelikož teď obdivuji každého člověka, který na něj umí a naučit se to není nic jednoduchého. Alespoň jsem se poučila do budoucna-začala jsem s japonštinou minulý rok a nehodlám s ní jen tak skončit, protože vím, že by mi ta šance mohla uniknout mezi prsty jako zrnka písku. Tak je ta šance malá. Hodně jsem se toho vzdala a ztratila jsem tím kus sebe. Mám jen pár koníčků, kterým se věnuji alespoň s vervou a intenzitou, aby mi neunikly.

Možná se to změní, nevím. Možná je mým nepřítelem čas. Ale nemůžu ho podezřívat jako viníka-čas se najde vždy. Je to šílené, když se ohlédnete za minulostí a zjistíte, kolik jste toho dnes mohli umět, pokud byste pokračovali v tom, co jste začali....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wizie Wizie | Web | 10. října 2012 v 18:31 | Reagovat

Tvůj článek mi připoměl minulý týden, kdy jsem čekala na odpolední vyučování před školou s dívkami z naší i druhé třídy. Ty druhé se bavily tak, že skákali na nějakou mě velmi povědomou píseň. Hned mi došlo, že je to jumpstyle, a trochu mě zamrzelo, že jsem toho kdysi nechala jen proto, že se mi kvůli tomu posmívali. Nevím, jestli v sobě ale najdu odhodlání znovu začít...

2 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 10. října 2012 v 20:39 | Reagovat

[1]: Musím uznat, že je vážně škoda, že jsi skončila jen kvůli tomu, že se ti ostatní posmívali. Jumpstyle možná neumí každý, ale na druhou stranu se to dneska stává podivným a hojným trendem. Ale taky je tu náznak toho, co jsem zažila i já-nemáme odhodlání znovu s něčím začínat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama