Co dokáže s člověkem udělat pár nabručených lidí

20. září 2012 v 19:08 | Marja Virtanen |  Depressed
Srdíčkový den. Znáte to. Prodávání drobností jako klíčenky, magnety... a výtěžek jde na handicapované děti. A z toho všeho vyplývá, že se toho musejí zúčastnit studenti různých škol, aby se ,,jaksi,, zapojili do společenského dění a aby otravovali lidi na ulicích. Nám se to také nevyhlo.

A tak jsme se ve středu a ve čtvrtek vypravili na obchůzku městem. Bylo to šílené. Otázka: ,,Dobrý den, nechcete přispět na handicapované děti?,, mi už dost často lezla krkem. Jak se dalo očekávat-někteří lidé byli naprosto nepříjemní, jiní na nás koukali, jak kdyby jsme spadly z višně a někteří byli naštěstí ochotní si něco od nás koupit. Stejně jsme neprodaly všechno, jen nás udivilo, že některé skupiny to bez problémů prodali do půl desáté (kdo to prodal před jedenáctou, mohl domů, kdo ne, do čvrt na dvě to měl doprodat, nebo vrátit), když se ostatní snažili jak mohli a stejně měli skoro všechno. A to se lezlo všudemožně-před obchodní centra, do obchodů, odchytávání lidí na ulicích...

Teď trochu blíže z mých pocitů.
Stojím před obchodním centrem a vyhledávám různé tváře, které by alespoň byly ochotny pomoct. Avšak tady se říká: Nesuď knihu podle obalu. U koho jsem předpokládala, že by mohl být sympatický, u něho jsem se šeredně spletla. Ani jsem nestihla dopovědět otázku a už odsekli ,,Ne.,, Tak jsem si schválně odchytla lidi, kteří na pohled vypadali tak trochu sobecky. A hle-ono to fungovalo. Byli více, než ochotni. A člověk to prostě nečeká, ale stejně tam ten pocit neúspěchu je. Pocit toho, že se toho prodalo málo. Je to sice taková prkotina, ale je to tak. Chtěla jsem co nejdříve domů (stejně tak moje spoluprodávající), ale prostě se nám to nepodařilo. Měli jste vidět tu závist nás všech, když jsme se dozvěděli, že to někdo má celé prodané a může domů dříve.

Co se dá dělat. Naštěstí je to už za námi a doufejme, že příští rok toto nebudeme dělat znovu, protože mi přijde, jako bych se z toho zcvokla. Ať žijou Srdíčkový dny, fakt.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wizie Wizie | Web | 21. září 2012 v 15:49 | Reagovat

Hlavně že už to máš za sebou :)
Myslím, že mne by to bavilo (samozřejmě jen pokud by to bylo místo učení), už proto, že je to dobročinná akce. Akorát by mi trochu vadily ty negativní reakce lidí, a vůbec - skutečnost, že je potřeba se jiným trochu vetřít. A studené počasí. :)

2 <LaDy MargaretH> <LaDy MargaretH> | Web | 24. září 2012 v 21:23 | Reagovat

jo, taky sem prodávala... ale ne srdíčka, takový magnetky, a tak....tady v Humpolci byli ty lidi protivný... ale když sem to prodávala v Třebíči, kde sem byla u ddy, tam to bylo lepší. Někteří lidé sami přišli, že přispějou

3 Marja Virtanen Marja Virtanen | Web | 24. září 2012 v 21:32 | Reagovat

[1]: Bylo to místo učení, ale když vidíš ty lidi, kteří už se od pohledu zdají jako nesneditelní bručouni (a často to tak fakt je), tak tě ani moc nezajímá, jestli je to dobročinná akce na pomoc dětem. Hlavně když je zima.

[2]: Taky jsme prodávali magnetky i se srdíčkama, ale nesměli jsme do jinýho města, jenom tam, kde stála naše škola... což bylo na nebevolající.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama